Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Já. Já? Já!

21. 7. 2007

Jsem chytrá, hezká, vysoká, moderně se oblíkající, úspěšná ve škole, vtipná a hodná. Tak takhle mě charakterizují lidi kolem mě. Několikrát mi lidé řekli, že jsem hezká, ba dokonce krásná. Ve škole při písemkách patřím k nejlepším. Pomáhala jsem lidem s přípravou na maturitu, ze které já sama jsem měla vyznamenání. Vyučuji AJ, neb jsem v ní velmi ale velmi dobrá, prý jsem původem z USA:-) ( nechtěli mi věřit, že nejsem, kvůli přízvuku). Ale na co mi tohle všechno je???????? Když já sama se vidím takto: hloupá, tlustá, oblékající se dost dost nudně, kvůli velkému zadku, děsnejm stehnům, ... Úspěšná ve škole?? Nejsem neúspěšná, to ne, patřím k nejlepším ale NEJSEM nejlepší a všechno co není number one ja špatné.Můj nějvětší hřích ale je, že nejsem hubená, vyzáblá, kost a kůže. Mám z toho depky, s nikým nechodím, protože se bojím, že by mě nikdo nechtěl, a nebo že chtěl, ale pak si všiml ( po 5 minutách) mých nedostatků a opustil by mě, já bych byla ještě ve větší pr****. Lepší opustit ostatní než oni mě. Je mi 22, bude 23 a mám málo kamarádů.  Zhruba 5, které aktivně vídám. Měla jsem daleko víc. Přestala jsem se s nima vídat. Nechci aby viděli, jak hnusná jsem!! Já byla star třídy, táborů atd. Ted? Miss obéza a Miss samota.  Chci ven, pryč. Jsem v psychickém temnu. A dneškem s tím začínám bojovat jinak, né tím že si dál cíl zhubnout na 53 kg. Ne!!! Mám cíl přestat se nenávidět, není důležité co kdo říká, i kdyby okolí tvrdilo, že jsme hnusná tlustá, pitomá,..to je fuk. Každej má nějakou vadu, největší ale je, když se člověk sám podceńuje. Jmenuji se Elisa Caterina Monnetová, jsem jaká jsem, ani lepší, ani horší. Jediné co můžu opravdu změnit je jaká budu, a jaká budu? Sebevědomější.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahojky eliso

(lilinka, 20. 11. 2007 19:41)

me je 18 a mela jsem podobnej problem jak ty vzdycky jsem byla hubena 167cm max 54kilo pak prisla stredni starosti a ja jsem stloustla mela jsem taky depky a tak nechodila jsem ven za kamosama a tak proste jsem se citila jak troska ale zacala jsem chodit 3*tydne jezdit na kone a vse se zlepsilo nasla jsem si novy pratele umim jezdit strasne me to bavi a diky tomu jsem si vytvarovala postavu a zhubla radim ti neco podobnyho jde o to najit si nejakou zalibu drzim ti pesti pacek

život je fajn

(Eva Marková, 13. 11. 2007 10:27)

Ahoj, je škoda, že se tolik podceňuješ. Být úspěšná na VŠ je celkem fuška (je téměř nemožné být tam nejlepší :) Chlap by ti to sebevědomí určitě pomohl získat zpět...tak jim dej šanci :)

pro sam

(elle, 19. 8. 2007 12:28)

sam, určitě nejsi jako na začátku, ikdyž jsi třeba nic nezhubla, tak máš nové zkušenosti, víš kde a kdy jsi udělala nějaké ty chybky a věřím, že to jednou zlomíš!!!!!!moc ti fandím, a všem co se snaží zvítězit!

ako jaaaaaaaaaa

(samantha, 19. 8. 2007 11:36)

Bože, teraz akoby som citala nieco, co som napisala ja. Az na to, ze ja som si toto predsavzatie dala pred dvoma rokmi a nejak som stale na zaciatku :-(

yes :-)

(Bridget, 7. 8. 2007 20:29)

ahooj, můžu :-)

bridge

(elle, 7. 8. 2007 19:49)

můžeš třeba příští týden? třebas ve čtvrtek odpo?

srazíiiik

(Bridget, 6. 8. 2007 22:57)

hihi, tak moje dvojče! se srazem a pokecem každopádně souhlasím!!! řekni si kdy chceš, já mám celkem volno :-) Musím říct, že díky blogu si dělám nové přátele, kteří mají alespon něco společné! Zítra jdu s Fishy a Maky na oběd, Fishy uvidím po druhé a Maky poprvé - holky co chtějí zhubnout - nevyčerpatelné téma :-) Budu moc ráda, když dáme spolu sraz!!! Dneska jsem si koupila digi váhu, mám na ni víc, ale kupodivu mě to nakoplo, protože ty kila tolik zase neřeším jako cm...Jinak s tím vlakem a jízdenkou, to si vystihla sakra dobře!!! Vždycky, když jsem se snažila nějak zhubnout, ale po čase zase ...(známe to) tak se mi pokaždé v hlavě honila myšlenka: prostě zhubnu, až mi osud naplánuje zhubnout..."PO BITVĚ KAŽDÝ GENERÁL" (si můžeš říct), ale ještě po bitvě u mě není, a hlavně mi přijde vtipný, že kdybych zhubla dřív, tak bych vás nikdy nepoznala...Věřím v to, že každý máme nějaké poslání a každé setkání ti něco dá, nebo ty dáš tomu druhému :-) je to hrozně krásná filosofie (tedy pro mě)...třeba tě dokážu nějak pomoc, a nebo jen povzbudit :-)) Tak co jsem ted napsala je psané ve stavu dobré nálady, kterou tedy bohužel nemám vždy:-) tak to ber s nadhledem ;-) (jsem se zase zasnila) :-)) někdy to je prostě moc těžký a ten "začarovanej kruh" se stále a rychle točí....a v pocitu zoufalství nevíš jak z toho vyskočit (jak já to znám)...Nejlepší fakt bude, když o tom pokecáme :-) já se vždycky tak rozepíšu :-)) prostě se měj moc moc hezky a jestli budeš chtít dát ten srazík, tu je email: fyda@seznam.cz

pro dvojče bridge:-))

(elle, 6. 8. 2007 20:16)

líp bych své pocity nenapsala, naprosto se stotožńuji s tvými. nechceš se někdy sejít a pokecat?? jinak s tou tvou láskou, to musí bát vážně utrpění. já 5 let milovala kluka z Německa,..jídlo je prostě ta slast, jaks napsala. prostě úlěva od všední a neustálé bolesti. já se vždycky přežeru, usnu, přežeru, zas usnu a vlastně nežiju. jsem majitel mrtvého času. jako bych nežila a přitom chodila po světě. né ale zoombie, ty " prý" nic necítí, já jsem ale plná emocí.nějak mi nejde oddělit emocionální str od té rozumové. rozumově samozřejmě vím,že přežrání není řešení, ale ty zasraný emoce!! vždycky si řeknu: jen jednou,to se přeci nic nestane, ale ono to není jednou, je to zas a zas a zas. prostě kruh. připadám si jak kdybych čekala na vlakovém, nástupišti na vlak. ale ten pepřijíždí, co je horší je to, že vidím, že jiným lidem přijíždí, oni si koupili lístek a jedou, já ale nemám ani ten pitomej lístek a tak čekám, až nastane ta příhodná chvíle a já si ho budu moc koupit a nastoupit taky. jenže problém je to, že ona nikdy nenastane. pokud chci zhubnout( či uspět v čemkoliv jiném) musím to vydržet v jakékoliv chvíli. prostě těžké. taky jsem se nějak rozkecala:-)))

hehe :-))

(Bridgit, 5. 8. 2007 22:41)

Nejseš náhodou mé dvojče??? Emoce a jídlo, jde ruku v ruce i u mě...zatím to zvládám protože doopravdy nic jiného nedělám, ale občas to na mě padne...jako dneska...asi tak, nejraději bych se "přežrala" abych "zapomněla" a měla alespoň chvíli ten "dobrý pocit" , protože mám neustále jídlo spojené jako slast...jsem zase sama, mám ráda dlouholetého kamaráda, který je ženatý, sám mi řekl, že mě chce...jenže já nemůžu, ale přitom ho taky chci...má děti a krásnou ženu - no není to poděs??!!! Asi bych se zblila, udělat to...jenže co..touhám neporoučíš...takže se celkem trápím pokud se začnu cítit sama =( to pak přijde nařadu jídlo...dneska jsem se zastavila jen kvůli blogu!!!! Nechápu, že to tak může pomáhat! Ta ostuda...Někdy si říkám, proč jsem tak poctivá a věci beru tak vážně - dělá mi to jen a jen problémy. Nejhorší je to poslední dobou večer...mít milující rodiče je štěstí a já ho mám, ale je mi nějakej ten pátek a ...no...nic..Mám zase chvilku (tak promin, ale muselo to ze mě ven...já už to v sobě dusím taak dlouho) :-) Co je prima na blogu, že jedna motivujeme druhou :-) A jak jsem se odprostila od emoci. problému...je, že tvoje hlava je jako vana napuštěná spoustou vody...a ty jen potřebuješ zvednout ten špunt, aby to mohl odtéct...ale pak chvilku nic nanapouštíš..jseš prázdná...a to je ta chvíle, kdy začíná tvůj "nový život"..začátek je těžkej a mě hrozně pomáhá sport..i když se mi kolikrát do něj nechce tak pak mám po něm moc dobrou náladu - něco jsem pro sebe udělala a dokonce to zažene i tu myšlenku, že jsem třeba "zhřešila"....jediný co si fakt musím hlídat..abych si zbytečně nepřidávala...nandám si porci..tu sním a konec...Promiň, já už jsem se zase hrozně rozepsala. :-) Prostě to dokážeš! Jen vydrž ten první týden - myslím, tím jez nějak v normě..dopřej si i co máš ráda, ale nepřežer se...k tomu každý den cvič...nejlépe 30minut kolo, běh, aerobik a každý den posiluj bříško...pak už to půjde líp..Někdy zkus po 18h nejíst...aby jsi cítila takový ten pocit prázdného žaludku...mě to pomohlo...když si vzpomínám jak jsem začínala...ale pořád musím bojovat :-) tak zítra papa, drž se!!!!!!
PS: radši to po sobě nečtu, takže rovnou omluva za chyby, a mimochodem ty sprostá slova...já je v poslední době používám docela i ráda :-)))

já větší:-))

(elle, 5. 8. 2007 20:20)

bridgitko, jsi strašně statečná a motivuješ mě!!!! úplně mimořádně!! víš já jsem ted tak na dně, úplně down. strašně jsem přibrala a ani pořádně nevím, jak se to stalo! ale chci to už konečně vydržet.už mě to toiž jinak fakt sere.promin za slovník, ale štve se fakt nehodí. já vím, co jíst i nejíst, já se spíš přejídán v emocionálně vypjatých situacích. a nějak nevím, jak to zastavit a příště zvládnout. prostě se pak ještě víc nesnáším, což je další emotivní situace a zas se přežeru. prostě kráva jsem, no. ale ted snad už,....

jsem trdlo

(Bridget, 4. 8. 2007 21:25)

Ahooj Elle, jsem se nejdřív měla podívat sem..než jsem napsala ten komík k tvém poslednímu článku =)) Jsem fakt trdlo..dřív jednám než myslím hupps. Takový pocit znám sakra dobře...celý můj "hubnoucí život" takže nějak hlavně VŠ...ale trochu jsem to teď změnila a nemívám tak strašné "chvíle". Je to tím, že jsem viděla první výsledky...ale začátet byl strašně těžký! Já už bych se strašně nerada vracela na začátek..ale KDYŽ TO PŘEKONÁŠ, tak máš vyhráno (ježíííši doufáááááááááám). Hrozně mi pomohlo, že jsem se mohla soustředit jen na sebe..tzn., že jsem začla po skončení semestru a nevzala jsem si žádnou brigádu, začla brouzdat po netu, narazila na pro-ana blogy...to byl takový první spuštěč...moji inspiraci byly holky, co to prostě dokázaly..ať už N.Richie a nebo RG (co mám v O mně, ta s těma modrýma bikinama) - dokázaly to ony, já to dokážu taky - jsem si řekla, ale pro-ana je NEJÍST..a to jsem nikdy nedokázala, jsem na to moc nervózni a vystreslá z toho, že NEMŮŽU jíst...a tak jsem třeba nejedla on 15h nebo od 16h..měla jsem pak dobrý pocit, že bříško jakoby "kručí" tzn, že je scvrklý žaludek (nebo spíš menší =)) Přidala jsem k tomu aerobní aktivitu - je dobrý, že mám psa a prostě každé ráno (o víkendu rodiče) MUSÍM a to nejméne na 40minut - tak jsem se naučila pomalý běh (běhání jsem nesnášela, ale je to lehce dostupný a dobrá aerobní aktivita)...večer jsem se pak snažila ještě posilovat..nešlo to každý den...ale výsledky začínaly být vidět nebo spíš cítit =)) váha nebyla pro mě tak důležitá (a teď taky není)...ale chtěla jsem hlavně ty cm a aby to oblečení na mě bylo OK a ne jak pucek...Ale pak jsem to přestávala dodržovat, už jsem to nevydržela (po týdnu??) a začla jsem jíst i po té 15h, 16h...ale snažila jsem se nepřejídat (jako třeba 3 rohlíky apod.)..Jídelníček byl nepravidelný až pak mě Fishy upozornila na to, že si to mám přesně rozvrhnout na hodiny (a to jsem v jídle nesnášela plánování - ale je to NUTNÝ POMOCNÍK)...teď se cítím ok...pořád cvičím, mám ještě dost špeků, celulitidu a nějaké to kilo chci taky shodit..i když vím, že 50kg nebudu mít (ale je to hezký číslo..tak mě nějak víc motivuje)...ale snažím se, a chci a čím víc vidím, že je to ok a lepší se to, tím víc chci =)) ALE kriiiize mám taky...trochu mě to překvapilo, když jsem jednu depku dostala (zrovna nedávno) blbej den...ale řekla jsem si, "že ráno to určitě bude ok, prostě to MUSÍ být zítra ok"..a bylo...krize přešla..a já zase jedu , jedu dál. A TY TO TAKY DOKÁŽEŠ...JEN NEPŘESTÁVEJ...VYDRŽ VYDRŽ VYDRŽ!!!!!

---

(pro Bridgitku, 30. 7. 2007 11:43)

ach Bridge, jak mi mluvíš z duše!! přesně jako můj příběh, strašně podobné. už mě to všechno ale otravuje, fakt děsně to to štve. ráda bych se vymanila z toho děsného kruhu jídla. nenávidím to!!!! ted jsme se vrátila z dovči a hádej - mám 68!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!to ale nešlo nejíst, babička a děda jak mě ( všechny) dlouho neviděli tak navařili jídla, sladkostí atd. no ode dneška začínám zase zase zase nanovo, ty kila musej dolu!!!!!!!!!!! ježíš, jak já bych se nejrači zabila. je mi fakt na houby,...

hmmmmmmmmmmm

(zaplzu, 28. 7. 2007 19:37)

Jak může být někdo tak dokonalý????????????

4elle

(Bridget, 25. 7. 2007 6:05)

Ahoj Elle, trochu mi to připomíná sebe, i když já jsem na gymplu nikdy nebyla mezi nejlepšíma, to až tady na VŠ, kde nejsou PRAŽÁCI (hahaha), ale sebevědomí mám NULA, vůbec si nevěřím, rok jsem chodila na americkou jazykovku, takže při příjmačkách jsem měla podobný příhody (ptali se mě, jestli jsem žila v USA)hmm..nikdy jsem tam nebyla ani v žádné jiné angl.mluvící zemi..ale teď to jde všechn do háje, ve škole po nás chtěj především britský přízvuk, který se mi taky moc libí, ale učí nás američan a australan - kde chytit britský přizvuk-haha...no, takže mám "úžasný" mix obou - což je to nejhorší se ti může stát =( Já moc kamarádů nemám (asi ještě míň než ty) protože jim nevěřím, jen mě využívaj a nebo nesnáším tu jejich lhostejnoust a sobeskost, co je dneska tak IN =( Bojím se učit, protože si nevěřím, nemám jistotu - dokud ten jazyk neovládám perfektně nebo alespon fakt fakt dobřeš, tak se bojím...no a na VŠ jsem během těch 2 let taky hezky ztloustla, takže se ještě k tomu stydím za svý tělo - sebevědomí je v MÍNUSU...ještě k tomu, když moje spolubydla je typ modelaka a žere = dlouhý nohy, štíhlý tělo - CHJO (a producíruje se u nás v kalhotkách, takže ji všichni vidí) = kráva =))) Můj cíl? Chci být taky sebevědomější, ale to doufám docílým i tím, že budu štíhlá (ne hubená), ale že se nebudu muset za sebe stydět =) NO, měj se moc hezky a užij si tu Francii (určitě tam máte hezky!) pa Bridget