Tak pokračuji. Celkem úspěšně řekla bych. Mám depky z toho, že jsem furt jak horda tuku, ale je jasné, že za tak krátkou dobu jako je měsíc se vše nemůže změnit. Uvědomila jsem si opravdu hodně věcí. Už se nelituju. Teda jo, ale spíš že si řeknu - sakra, štvě mě jak jsem sama. Normálně bych se někdy rozbrečela, ale teď už ne. Už ne. Život je boj. Bojujme. Litování je ztráta času a já mám takový pocit, že už si další promarněný den nemůžu a NECHCI dovolit. Nabádám vás tedy k boji. Trpělivě bojujte, každý den pro vás pak bude jako odměna, pokud zvítězíte. Fak že jo!!