Velikost 38?? ZHUBNI!!!!!velí moda
Neúspěšným (tedy i mně) poděkovali za účast a popřáli nám hodně štěstí a úspěchů v životě. Toť vše. Bylo mi do breku, ale ještě než jsem se rozeřvala, počkala jsem, až vyhlásí finalistky a pak jsem se šla trapně zeptat, jestli jsem něco udělala špatně. Zbylé čtyři modelky z agentury byly finalistkami, jen já ne. Když už bylo o všem rozhodnuto, udělala si na mě Kristina konečně čas a řekla mi, ať se nezlobím, ale že jsem šíleně hubená a celá porota včetně ní se mě doslova lekla. Byla to všechno pravda, kterou jsem opět nechtěla slyšet. Kristina se obhajovala tím, že chtěli, abych zhubla, ale ne tolik...“ Tak vzpomíná česká modelka Martina Kopřivová v bestselleru Zpověď modelky, kterého je autorkou, na okamžik, kdy se rozhodla skoncovat s chorobnou touhou po dokonalém těle. Patří mezi hrstku těch, kterým se to podařilo.
Jíst? Děkuji, nechci!
Několik měsíců trvající debaty o současném extrémním kultu štíhlosti či o tom, jak proti němu bojovat, odstartovala loni v srpnu smrt uruguayské modelky Luisel Ramosové, která ztratila vědomí přímo na přehlídkovém molu v Montevideu. Na její smrt okamžitě zareagovalo Španělsko a vyzvalo modelingové agentury, aby na prestižní podzimní přehlídku Pasarela Cibeles neangažovaly příliš štíhlé dívky. Podle odhadů marketingových expertů neprošla tehdy castingem asi třetina zkušených modelek. Luisel Ramosovou následovaly během několika málo měsíců další ženy. V listopadu zemřela jednadvacetiletá brazilská modelka Ana Carolina Restonová. Při výšce 172 centimetrů vážila pouhých čtyřicet kilogramů, jedla jen jablka a rajčata. Právě se chystala na přehlídku do Paříže, když jí selhaly ledviny a začaly vypovídat plíce.
Přes veškerou péči lékařů podlehla do tří týdnů celkovému vyčerpání organismu. Podobně Beatriz Cristina Bastonová – učitelka angličtiny a příležitostná novinářka nebo jednadvacetiletá vysokoškolačka Carla Casalleová. Když letos v lednu zabila chorobná snaha nepřibrat ani gram navíc Elianu Ramosovou, sestru Luisel a rovněž modelku, kampaň proti přílišné hubenosti nabrala na síle. A není divu! Poruchami příjmu potravy trpí i v důsledku napodobování vyzáblého vzhledu modelek zhruba šest procent populace. Mladé dívky drží drastické diety, polykají prášky na hubnutí a strkají si prst do krku ve snaze vyzvracet vše, co právě snědly. Nejčastější onemocnění, mentální anorexie (omezování až úplné odmítání potravy) a bulimie (zvracení přijatého jídla) si vybírá čím dál krutější daň: věk nemocných se rapidně snižuje, zcela se dokáže vyléčit jen třetina. Šest procent umírá.
Zhubni, přiber... a co dál?
Co opravdu obnáší touha zalíbit se modelingovým agenturám, si na vlastní kůži vyzkoušela i česká modelka Martina Kopřivová. „V patnácti letech jsem uposlechla příkazu ředitelky mé tehdejší agentury, že musím zhubnout. Když jsem viděla, že moje kolegyně, které jsou hodně hubené, pracují a já ne, přesvědčilo mě, že být štíhlá znamená být úspěšná. Chtěla jsem se jim vyrovnat a začala jsem hubnout. V agentuře mě po celou dobu utvrzovali v tom, že vypadám výborně, takže jsem věřila, že prorazím, než mi jednoho dne oznámili, že jsem hubená až moc a vyhodili mě z důležitého castingu s příkazem, ať přiberu,“ znovu se vrací ke zlomové zdálosti ve své kariéře Martina.
„Při výšce 177 cm jsem to tenkrát dotáhla až na 46 kilogramů, více nabídek na práci ale nepřicházelo. Znovu jsem se postavila na molo až poté, co jsem se dostala na původní váhu 55 kilo. Cítila jsem se podvedená. Nejdříve mě nutili zhubnout a vzápětí zase přibrat. Nerozuměla jsem tomu,“ pokračuje. Po neúspěchu na zmiňovaném castingu se Martina odhodlala ke změně. „Pomohla mi maminka, která mě tehdy vzala k dětské doktorce. Za žádnou cenu jsem nechtěla do nemocnice, proto jsem od začátku začala spolupracovat a snažila se normálně jíst,“ vzpomíná.
Nejsem nemocná!
Pohled na vychrtlé modelky na přehlídkových molech děsí běžné lidi i odborníky. Podle průzkumu, který nedávno proběhl v pětačtyřiceti zemích světa mezi pětadvaceti tisíci respondenty, vyšlo najevo, že 81 procent lidí používajících internet považuje modelky a celebrity za příliš hubené, nejradikálněji přitom odmítají trend „vychrtlin“ obyvatelé Latinské Ameriky. Proč jsou tedy v módním světě stále tolik opěvovány dívky s velikostí 34, nebo proč finále světové soutěže Elite Model Look vyhrála až nepřirozeně hubená patnáctiletá Češka Denisa Dvořáková? Kdo může za trend vychrtlosti? „Podílejí se na něm všichni. Reklamní průmysl, časopisy doporučující hubnutí za každou cenu a ukazující štíhlé modelky včetně módních návrhářů a nejrůznějších soutěží královen krásy,“ domnívá se docentka Hana Papežová, psychiatrička z Centra pro poruchy příjmu potravy ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha.
S dívkami, které v touze po ideální postavě trpí anorexií či bulimií, je docentka Papežová téměř v každodenním kontaktu: „Největší zákeřnost těchto nemocí je v tom, že dívky zprvu plní požadavek doby být co nejštíhlejší, proto si vlastně ani nemocné nepřipadají.“ Pořadatelka přehlídky Fashion Rio Eloysa Simaová zase v jedné televizní debatě hájila módní svět: „Přehlídky jen odrážejí situaci ve společnosti. Jestliže jsou manekýny na molu moc hubené, pak jen proto, že si společnost vytvořila jakýsi model a chce, aby ženy byly čím dál štíhlejší. Jakmile se změní model ve společnosti, změní se i přehlídky.“ V pořadu sice slíbila, že právě na Fashion Rio dá přednost modelkám, které nebudou tak vyzáblé, na molu se ale opět objevila extrémní štíhlost.
Vítejte, změny!
K podpoře plnějších tvarů na módních molech se v současnosti nejvýrazněji hlásí Španělsko. Regionální vláda španělské metropole Madridu poté, co zabránila nejvyzáblejším modelkám účast na přehlídce Pasarela Cibeles, se počátkem letošního ledna úspěšně postavila proti internetové soutěži s názvem Princezna z porcelánu. Uchazečky měly během dvou týdnů získávat body za to, jak málo kalorií jim denně postačí. Dívky, které snědly stravu s energetickou hodnotou 750–820 kalorií (polovina lékařsky doporučené dávky), získaly denně dva body. Deset bodů si vysloužily ty, které za den nesnědly vůbec nic. Vláda podala na soutěž žalobu s tím, že může ohrozit zdraví účastnic a soud madridskému magistrátu vyhověl.
Tažení za jiným typem krásy zahájily i dva z nejrozšířenějších butiků s oblečením na světě, Zara a Mango. Nejenže nechají své umělohmotné figuríny ve výkladních skříních přibrat, ale rozhodly se, že od příštího roku už nebudou prodávat oděvy menší než velikosti 38 a do škály normálních velikostí navíc přidají i číslo 46. „Je to krok správným směrem, ale firmy ho dost často dělají jen pro zvýšení reklamy. Pak taková aktivita trvá jen krátce nebo jen v omezených oblastech prodeje, dokud funguje jako pozitivní reklama pro firmu,“ komentuje rozhodnutí butiků docentka Hana Papežová. Nicméně nějak se začít musí. A možná se postupně přidají i další světoznámé módní značky...
Názor: Osmany Laffita, módní návrhář
* Kdo je odpovědný za kult extrémní štíhlosti, který momentálně vládne přehlídkovým molům?
Nemám pocit, že všechny modelky jsou „extrémně štíhlé“. Některé jsou, ale rozhodně ne všechny. Řekl bych, že topmodelky mají všechny ženské křivky a vůbec nejsou anorektické. Celé to je nafouknuté jako vždycky, aby lidé mohli o něčem mluvit. Není to tak, že když je několik dívek na molu tenkých, tak módní průmysl propaguje anorexii. Módní průmysl je obchod a potřebuje, aby se klienti mohli nějak ztotožnit a tím, co vidí na přehlídkovém molu. Neznamená to, že bychom chtěli padesátileté hospodyně na molu, protože jde také o sny a představy, které se promítají do reklamy.
* Objevil se názor, že extrémně hubené modelky podporují i módní návrháři – gayové, kterým se nezamlouvají ženské tvary. Co si o tom myslíte?
Mezi návrháři nejsou jen gayové. Je také plno heterosexuálů a žen-návrhářek. Obecně se podle mě nikdo nesnaží nalézt extrémně štíhlé modelky. Samozřejmě modelky jsou ŠTÍHLÉ a MAJÍ být štíhlé, jinak to nejsou modelky, to však neznamená, že musejí být anorektické. Je to stejné jako kritizovat štíhlé žokeje, kteří nemohou vážit více než kolem padesáti kilo. Většina návrhářů, ať jsou jakékoli sexuální orientace, hledá normální, štíhlé, hezké, vysoké dívky a vysoké chlapce s vypracovanými těly, protože jinak by oblečení nevypadalo dobře, kdyby dívky neměly ty správné křivky, stejně jako oblečení nevynikne na ramínku. Všude jsou blázniví lidé, takže existují i blázniví návrháři, kteří preferují extrémně štíhlé dívky, ale vše je o obchodu. Je jasné, že nemocně vypadající modelky neprodávají oblečení dobře, protože zákaznice se s takovými modelkami neztotožní.
Foto: Isifa