Bulimie
19. 2. 2007
Recept na ideální postavičku?
„Myslela jsem si, že jsem přišla na skvělou věc. Mohla jsem se nacpat k prasknutí, splácat páté přes deváté bez toho, abych cítila pocit viny. Prostě jsem se po mých několikahodinových orgiích, během kterých jsem snědla asi tolik, co normální člověk za dva, za tři dny, vyzvracela a všechno se zdálo být ok,“ popisuje dvaadvacetiletá bulimička Tereza.
„Teprve po čase jsem si s hrůzou uvědomila, že se pohybuji v začarovaném kruhu, ze kterého není úniku. Všechno začalo úplně nevinně, až mi jednoho dne došlo, že jsem se stala otrokem sebe sama.“ Připouští, že toho věděla o bulimii poměrně dost, přesto se jí nepodařilo zabránit tomu, aby ji tato nemoc pomalu a nenápadně svazovala.
Zapamatujte si – hladovění vede k přejídání
Většina bulimiček se, stejně jako Tereza, zpočátku ve svém jídelníčku přísně omezovala a držela drastické diety, které se ve chvílích, kdy už se nevydržely trápit, střídaly se záchvaty přejídání. Pak byly schopny během několika málo minut sníst více, než za celý předchozí týden. To však vede téměř nevyhnutelně k následným výčitkám svědomí typu »panebože, co jsem to udělala?«
Třicetiletá Soňa varuje před bulimií všechny dívky, které si zahrávají s vlastním zdravím: „Pokud si myslíte, že všechno vyřešíte tím, že si po každém jídle strčíte prst do kru, jste na velkém omylu! Proberte se, dokud je čas a radikálně změňte své stravovací návyky, jinak budete litovat.“ Soňa ví o čem mluví, už pět let marně bojuje sama se sebou. „Poslední dobou je to trochu lepší, ale jednou za čas se zkrátka neovládnu a ulítnu. Pak se trápím výčitkami a nevím, jak z toho ven,“ dodává.
V žádném případě se nepokoušejte po jídle vyvolat zvracení. Přejídání se dá zabránit několika způsoby – pomáhá omezit zásoby v ledničce a spíži na minimum, ale zároveň nehladovět. Právě po hladovce přichází bulimický záchvat nejčastěji.
Autor: Anna Menoušková